Je něco po půlnoci a já ulehám ve svém dětském pokojíčku. Přesně tak začal můj svatební den. Vzpomínám si, jak se mi hlavou honilo, že už musím usnout, protože dneska se vdávám. A čím víc jsem usnout chtěla, tím míň mi to šlo. Znáte to?

Podařilo se, ale ne na dlouho. Vzbudila jsem se dřív, než bylo potřeba a šla jsem za svou mamkou do ložnice. Už nevím, co jsme si řekly, ale pamatuju si ten pocit a její pohled, který mi říkal, jak moc důležitý je tenhle den pro nás obě. Nebyla jsem nervózní. Těšila jsem se, že přijedou moje kamarádky a věděla, že si to všechno chci užít. Jedinou mojí povinností bylo dát si vanu a umýt si vlasy, než přijede kadeřnice.

Přijela kadeřnice, moje zachránkyně z předsvatební depky. Byla jsem u ní na zkoušce účesu týden před svatbou a vůbec jsem nevěděla, jaký účes bych chtěla. Věděla jsem ale, že ona je profík a vždycky mi dobře poradila a tak jsem to nechala na ní.

Když jsem odcházela ze zkoušky účesu, nesla jsem si s sebou i krásný pocit. Najednou jsem si byla jistá, že budu nádherná nevěsta. To vše mi daly dvě hodiny strávené v jejím kadeřnictví. Nemohla jsem si vybrat lépe, ona totiž nepracuje jako kadeřnice, ona je kadeřnicí celým svým srdcem.

V atmosféře plné pohody a smíchu jsme si užívaly vytváření účesu “na ostro”. Tyhle chvilky už svým foťákem zachytila i fotografka Alenka, která skvěle “zapadla” do týmu, pracujícím na projektu přípravy nevěsty.

Líčila mě jedna z mých kamarádek a pro tenhle den i družička Péťa. Neměla jednoduchou práci, protože  přestat se smát a vytvořit jí tak podmínky pro líčení, mi fakt nešlo.

Jsem ráda za to, že do mého svatebního líčení šla. Měla zrovna čerstvě dokončený kurz pro vizážistky a s její povahou perfekcionistky to od ní bylo hodně odvážné.

Náš svatební den začínal tradičně u mých rodičů doma, kde se sešli svatební hosté. Já v mém dětském pokoji se všemi družičkami a členy týmu připravující nevěstu a o patro níž tety, babičky, další příbuzní a kamarádi, kteří si dávali párky s hořčicí (které jsem fakt hrozně moc nechtěla podávat a už vůbec ne jíst, ale moji rodiče na nich trvali).

Vše šlo hladce do chvíle než jsem za dveřmi uslyšela hlas budoucího tchána. Teď jsem začala být pořádně nervózní. Nebyla jsem ještě oblečená a oni už stojí za dveřmi. Trošku jsem zpanikařila a začala zjišťovat kolik je hodin a jestli už se blíží čas odjezdu. Mé pohotové družičky poslali ženicha s jeho rodiči dolů na párek a pokračovali v projektu přípravy nevěsty závěrečným krokem – oblékáním šatů.

A za chvilku už stojím za dvěřmi a jsem připravená. Předání kytice jsme spojili s několika větami od našich rodičů. Byla to hodně dojemná chvíle a potom, co jsme otřeli slzy, jsme byli připraveni nastoupit do aut a vydat se na cestu na místo obřadu.

 

Moje osobní rady pro klidný začátek svatebního dne:

• rozhodněte se sami, jak chcete začít svůj den, představte si, jak a s kým chcete přípravy prožít, co chcete dělat a co nedělat
• uspokojení základních potřeb je opravdu základ pro dobrý začátek, takže se zkuste dobře vyspat a nezapomeňte na snídani
• určete si čas, kdy máte být připravená, doporučuji zhruba čtvrthodinový interval, myslete i na dostatečnou časovou rezervu
• obklopte se lidmi, se kterými je vám příjemně, což platí i pro dodavatele (já jsem byla moc ráda, že jsem všechny viděla už dřív a ráno to nebylo mé první setkání s nimi)
• a možná, že potřebujete být před začátkem vašeho dne chvíli sama (relax ve vaně doporučuji, nebo si nechte prostor pro jiné ranní rituály – cvičení, meditace, atd.)
• ideálně hoďte všechny starosti za hlavu (nebo na hlavu někoho jiného), ale pokud přeci jen máte naplánovány ještě nějaké povinnosti, doporučuji si vše napsat (ať už na papír, nebo do mobilu)

Já jsem si ranní přípravy opravdu užila. Vzpomínám si, že od smíchu mě bolely koutky. Myslíte, že mi úsměv vydržel celý den? Jak náš svatební den probíhal se můžete podívat tady Naše svatba.